Jak mě se stýskalo po psaní! Konečně jsem dnes sama doma a nikam nemusím, nic nemusím a kolem je ticho a klid. To je vám taková nádhera! Ráno jsem byla u kamarádky na masáži, pak se chvíli hrabala ve fotkách, louskala ořechy, lenošila v závěsném křesle a teď se mi v troubě peče pozdní oběd. Samozřejmě bych měla co na práci… Třeba vyžehlit tu více než metrovou hromadu prádla, co na mě pořád padá z komody, nebo připravovat texty do práce, ať to pak nehoním; mohla bych také natočit nějaké video na svůj YT, který je už třetí měsíc živ jen našimi prázdninovými cestami. Ale kašlu na to. Mám důležitější věci na práci. Mám svůj odpočinkový den. Budu dělat jen to, co se mi opravdu chce a pracovat jen na svých myšlenkách a dobrých pocitech. A psát, když se mi chce.

V tyto dny bez jakýchkoliv pracovních a společenských ambic mně paradoxně navštěvuje múza. V naprostém klidu ke mně přicházejí ty nejlepší myšlenky a nápady a já mám čas obsah svojí hlavy zkoumat a třídit. To si vždy uvědomím, jak důležité je umět se zastavit a udělat v hlavě ordung. Jsou dny, kdy se mi to daří praktikovat několikrát denně – zklidnit se a promyslet si své záměry a směřovat myšlenky přesně tam, kam chci. To se mi pak náramně daří. Jsou také dny, kdy to stihnu alespoň ráno a večer, což je taky fajn. Jenže občas se nechám strhnout okolním tempem a uvědomím si, že jsem se takto nezastavila třeba týden. A to už většinou dostanu signál v podobě nemoci nebo návalu špatných emocí. To je také případ dnešního rána, kdy stačila jedna nevinná rejpavá věta mého manžela a já během sekundy vylítla jak psychopat. Ještěže se na svou schránku můžu takhle spolehnout, že mě vždy upozorní na nutnost vnitřního úklidu, když se k tomu dlouho nemám. 🙂

Přitom je to tak jednoduché, se do těchto nepříjemných situací nedostávat. Chce to jen umět zvolnit a zaměřit se sám na sebe. Vyřadit nepodstatné. Dopřát si klid a soustředit se na to dobré. Ale každodenně, a v tom je ten háček. Vše je však o tréningu a o prioritách, jak tvrdí všechny mé vzory. Pokud si člověk neumí udělat čas sám na sebe, řeší raději problémy ostatních, které stejně nevyřeší a jeho prioritou jsou naplněná očekávání jiných, nemůže se divit, že není šťastný nebo spokojený. Teď rozhodně nechci nikoho poučovat! Jak říkám, sama často zapomínám, že středobodem svého vesmíru jsem já. A pak se divím, kde jsem se to zase ocitla. To se pak znova a znova vracím k několika základním zásadám, na které ve stresu zapomínám:

 

♥Najdi si čas sama pro sebe – čas pro utřídění myšlenek a pro relaxaci. Denně.

♥Před každým krokem se na chvíli zastav a ujasni si, kam by měl směřovat, co očekáváš, co chceš.

♥Urči si priority a drž se jich.

♥Soustřeď se na to dobré, nevyzdvihuj to špatné.

♥Přemýšlej o tom, co přesně chceš (ne o tom, co nechceš).

♥Neber si jednání ostatních osobně.

♥Nezáviď ostatním, že jim něco jde rychleji/lépe/snadno a inspiruj se. Přej a bude ti přáno.

♥A vůbec… nepřemýšlej o ostatních. Přemýšlej o sobě.

♥Buď vděčná. Každý den si připomínej za co všechno.

♥Rozdávej lásku, dostaneš lásku. Dostaneš totiž přesně to, co sama dáš.

♥Nenech se vtáhnout do programu ostatních – stres a problémy jsou jejich volba, nikoliv tvá.

 

A na tohle se špatně soustředí ve stresu a shonu. Člověk si musí udělat každý den čas na určení správného směru a odpočinek, stejně jako se musí najíst a vyčistit si zuby. Je to jistě už protivná věta, ale „svůj svět změníš jedině tím, že změníš sám sebe“. Ostatní s tím nemají co dočinění. Jak říká Vladimír 518 v jednom ze svých textů „Pokud žiješ stres, je to jen tvoje vina..“. Každý svého štěstí strůjcem.

Je mi jasné, že ne každý může být občas celé dopoledne sám jako já. I když to je taky výsledek nastavení priorit. 😉 Ale nikomu nevěřím, že si nenajde dvakrát denně půlhodinu klidu, pokud opravdu chce. Sama mám vždy x výmluv, ale přitom moc dobře vím, že stačí párkrát říci NE, vypustit to, co není důležité, neřešit ostatní a místo vína a nesmyslného brouzdání po Instagramu si večer napustit vanu a v klidu zrekapitulovat svůj den, soustředit se na své sny a cíle. Soustředit se na sebe. Vynést odpadky. Nikdo jiný to za vás neudělá, nikdo se o vás nepostará lépe, než vy sami.

Poslední dobou pro sebe dělám mnohem víc než v minulých letech a začíná se mi to hezky vracet. Vypínám, dopřávám si a užívám si. A přestože by to někdo zvenku mohl nazývat třeba sobectvím, mám se svými blízkými lepší vztahy, než kdy před tím. Mám se dobře a někdy dokonce opravdu skvěle. Pokud se držím svých zásad samozřejmě. Našla jsem v sobě vděk, lásku, snažím se na vše dívat z té lepší stránky, hledat pozitiva a neztrácet čas přemýšlením o nepodstatných věcech, které stejně nezměním. Zaměřuju se na dobro a to špatné beru jako lekci. Soustředím se na sebe, na své pocity, na svá přání. Snažím se pomáhat a dělat radost, protože mi to taky dělá radost. Přestože se mi vždy nedaří nebrat si věci osobně, příliš se nehrabu v tom, kdo mi co udělal nebo řekl. Řeším svoje strachy a vše, co mě kdy omezovalo. Někdy to jde dobře, někdy skoro vůbec, ale začala jsem a opravdu vidím výsledky. Tahle cesta mě fakt baví. Další meta je pravidelná meditace. 🙂

♥♥♥

2 komentáře

  1. Tak v tomhle mas pravdu, ze je dobre se zastavit a popremyslet si nad tim, jakym smerem chces smerovat.Ja jsem mela na zacatku srpna docela slozite obdobi, potom jsem odjela na dovolenou do hor, kde jsem si myslela, ze si o vsem hezky popremyslim. Ale vzhledem k tomu, ze jsme se splhali do 2000m nezbyl na to jaksi cas a denne usly skoro 40Km, nezbyl na to jaksi cas. Jak rika Sahaja Yoga nech myslenky plynout. Obcas je lepsi byt vice aktivni nez zamorovat morek tisice myslenkami o vecich a lidech ktere stejne nezmenim a odpoved nedostanu. Tak preji hodne stesti pri meditaci.
    xx Vera
    https://simplelivingstylebyvera.blogspot.co.at/

    1. Author

      To je právě super, takto si dokonale vyčistit hlavu od všech myšlenek. A pak do ní směřovat jen ty dobré, které nás posouvají. V ničem se nebabrat. I tobě hodně štěstí v nové životní etapě! Doufám, že už je lépe! xxx

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.