Nedávno jsem prožila zajímavou zkušenost, o kterou bych se s vámi ráda podělila. Moje dula Ania doporučila mojí dceři a potom i mě kraniosakrální terapii k odstranění starých bloků. Ať už si pod pojmem „blok“ představíte něco fyzického či psychického, pomoci to mělo v obou případech. Nikdy jsem o této metodě neslyšela, ale podle toho, co mi o ní Ania vyprávěla, to znělo fakt zajímavě. Tělo se při této terapii spočívající v jemných dotecích má rozpomenout na svůj zdravý stav a uvolnit vše, co tam třeba i dlouhá léta překáží.

Ania mi vyprávěla, že ona sama při této terapii cítí teplo v různých částech těla a vždy když odchází, cítí se čím dál víc sama sebou. Znělo to trochu „ezo“, ale třeba v Německu a dalších zemích je to prý naprosto běžná osteopatická metoda, kterou doporučují lékaři. Řekla mi, že je to skvělý způsob, jak děti zbavit bloků či zátěží například z komplikovaného porodu nebo z dalších náročných situací a třeba i úrazů, kterými jsme během života prošli.

Nejdřív jsem hledala vhodnou terapeutku pro dceru Viku. Dlouho, už vlastně od miminka, jsme u ní řešili drobné problémy s motorikou. Až časem mi došla možná souvislost s jejím porodem, který si, myslím, zanechal spoustu bloků nejen Vice, ale i mě. Paní, kterou mi doporučila moje dula, byla bohužel plně vytížená, ale dala mi kontakt na jinou terapeutku. Ta měla volný termín až skoro za dva měsíce! Překvapilo mě, jaký je o tuto metodu zájem, přestože jsem o ní nikdy předtím neslyšela. Sebe jsem pak objednala až po několika dalších týdnech zvažování nakonec jinam, ale termín mi vyšel dva dny po Viktorce.

Šly jsme teda hezky po sobě. Popravdě ve mně Viktorčina terapie spojená ještě s čínskou medicínou vyvolala rozporuplné pocity. Ale odnesla jsem si odtud zajímavé poznatky z věcí, které Vika během vstupního vyšetření povídala. Pochopila jsem tam třeba, proč se často nemůže soustředit. Samotná kraniosakrální terapie mi pak přišla jako podivnost, která nemůže fungovat snad vůbec k ničemu. Paní měla chvíli ruce na dceřině temeni, chvíli pod zády, chvíli na nohou… A Vika si mezitím vleže hrála a dělala blbosti. Byla ten den zrovna dost divoká. Jak už jsem říkala, odcházela jsem s rozporuplnými pocity, které jsem uzavřela tím, že jsme to prostě zkusili. Vika to shrnula tak, že to byla celkem nuda, ale že paní byla milá. 🙂

Na vlastní terapii už se mi po této zkušenosti moc nechtělo, ale šla jsem jinam, tak jsem se tomu rozhodla dát ještě jednu šanci a zkusit to i na sobě. A dobře jsem udělala.

Přivítala mě milá paní a rovnou mě uložila na levý bok kvůli mému těhotenství. Hezky mě vypodložila, aby se mi dobře leželo. 🙂 Řekla mi, co mi bude dělat a že to bude celé trvat zhruba tři čtvrtě hodiny. „Tak se aspoň prospím…“ napadlo mě, protože jsem od té terapie moc nečekala. Terapeutka se oběma rukama velice jemně dotkla mojí páteře. Ruce držela dlouho na stejném místě a chvílemi jsem měla pocit, že se mě snad ani nedotýká. „No tak to je tuplem na nic“ napadlo mě. Najednou jsem ale začala cítit, jak mi začíná hořet jedno místo ve tváři. Bylo to místo nad levou nosní dutinou, která už mě v životě hodně potrápila. To mě zaujalo a začala jsem se soustředit na to, co se děje v mém těle.

Terapeutka posunula ruce na jiné místo na páteři a za chvíli jsem cítila tik v pravém stehnu a levém lýtku. Po dalším posunu zase tik v levém zápěstí. A pak se stalo něco tak zvláštního, co bych nikdy nevěřila, že jsem schopná cítit, přestože vím, že jiné ženy tuto zkušenost mají. Moje dítě se mi v břiše začalo zvláštně otáčet a já naprosto zřetelně cítila, kde má jakou část těla, dokonce jsem cítila, že se otáčí hlavou mírně vpravo dolů a obličejem směrem dovnitř k mé páteři (a tak zůstalo do druhého dne, kdy jsem měla ultrazvuk). Moc mě vnitřně uklidnilo, že i já jsem schopná se na svoje děťátko takto napojit.

45 minut uběhlo celkem rychle a mě došlo, že jsem skoro celou dobu byla myšlenkami tady a teď ve svém těle. To je u mě něco jako malý zázrak, protože relaxace a meditace mi moc nejdou, nedokážu se totiž moc dlouho soustředit a myšlenky mi poletují, jak se jim zachce. Odcházela jsem pomalu, spadnul ze mě všechen můj obvyklý spěch a cítila jsem se odpočatě a zrelaxovaně, jak už opravdu dlouho ne. Cítila jsem velký vnitřní klid. S rostoucím břichem mě denně trápí bolesti v sakrální oblasti, tzv. „esíčka“. Po zbytek tohoto dne mě po delší době nic nebolelo.

Doma jsem pak upadla do houpací sítě na zahradě a dvě hodiny v ní jen ležela a zírala. Bylo mi úplně fuk, že bych měla ještě pracovat. Práce neuteče. Pak jsem se šla projít se psem a byla v úžasu nad tím, jak mě nic nebolí a netlačí a v jakém jsem celkovém klidu. Škoda, že tento stav do druhého dne pomalu vyprchal. 🙂 Nicméně příští týden jdu zase a už se fakt těším.

O pár dní později mi začaly vyplouvat na povrch staré strachy a úzkosti spojené s blížícím se porodem, které bylo potřeba řešit a zpracovat. Přemýšlím, jestli i to nemělo souvislost s prodělanou kraniosakrální terapií.

Máte tu někdo také zkušenost s touto metodou? Zajímalo by mě, jaké prožitky a výsledky mají ostatní. Budu moc ráda za každý komentář či zprávu v mailu.

 

♥♥♥

 

2 komentáře

  1. hmm, s timhle nemam zadnou zkusenost. Ale myslim, ze je to mozne, to poznate az po nekolika sezeni, jak se budete citit. Urcite porod a tehotenstvi muze prenest bloky na dite, zalezi na tom jak se ta mama citi a jak je naladena. Taky myslim, ze mate s dcerou stejny problem – chcete aby se mala koncentrovala, ale sama to jeste neumite. To je ale ok. Asi je to podobne jako meditace, kdy na Vas nekdo pracuje. Tam muzete citit, intenzivni chlad v pateri do urciteho bodu.

    1. Author

      Tak to jsi opravdu trefila, sama bojuji se soustředěním a řeším to i u své dcery. Takových věcí mi ta holčička zrcadlí mnohem víc… 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.