Tak podzim už se definitivně přihlásil o slovo a přinutil nás zapátrat v šatníku po teplejších svršcích. Nastává období vrstvení, a to já popravdě nemám moc ráda. Nicméně jsem si dala za cíl, že ho mít ráda budu. Zase. Moje Viktorka miluje každé roční období. Netrápí ji, že odešlo léto, těší se, co přinese podzimní vítr. Olíka už jsem svou nechutí bohužel asi trochu nakazila. Vlastně ani nevím, proč jsem podzim a zimu přestala mít v oblibě. Jako dítě jsem to tak nevnímala. Myslím, že to bude mít určitě něco společného se školou. 🙂 Bude to nějaký blok, jak jinak.

Kdysi jsem podzim ráda měla. Pamatuji se, že mi děda vyráběl draka a u babičky byly vždy bedny s jablky a ořechy a zahrada plná oranžových dýní. Studený vzduch kontrastně voněl spáleným dřevem, které se skládalo pod stříšku kůlny, a většinou na něm odpočívala kočka. Vinohrad hrál zemitými barvami, a když se do něj zpoza mraků na chvíli opřelo slunce, vypadal jako pozlacený. Měla jsem ráda praskání horkého topení a hry na to, kdo na něm déle udrží ruku. Ráda jsem pila babiččin diviznový nebo šípkový čaj v kokonu ze staré deky. Milovala jsem, když táta dělal zvířátka z kaštanů.

Nic z toho už není a já si říkám, že bych možná měla podzimu dát nové hezké zvyky, aby si děti nepamatovaly jen brblající matku s nudlí u nosu a zanedbanou zahradu, protože se matce do té ufoukané kosy nechce. A bude hůř! Blíží se zima, to je u mě kapitola sama o sobě. Vše je vždy o úhlu pohledu, o vnitřním nastavení. A to moje potřebuje evidentně přenastavit. 🙂

Ale bývalo to horší. Než jsem měla děti, připadal mi konec léta jako konec světa a jako jedinou pozitivní věc podzimu jsem vnímala svařák. Teď s dětmi přišel Halloween (Já vím, americký svátek… Ale mě se líbí.), prodloužené víkendy se známými na chatě uprostřed Vysočiny, sbírání kaštanů, ořechů, těšení se na Vánoce… Přesto se s létem loučím s těžkým srdcem a podzim považuju za něco, co prostě musím nějak vydržet, přečkat. Jenže já si ho chci užívat, chci se na něj dokonce i těšit. Baví mě tyto výzvy posledních let, které můj život mění k lepšímu krůček po krůčku. A tak jsem se rozhodla mít ráda podzim a každé ráno začít tím, že si v duchu vyjmenuju vše, co je na něm hezké a přestanu vyzdvihovat to, co na něm ráda nemám.  

Líbí se mi barvy listů, hlavně ty červené, šípky, kaštany, hlavně ty jedlé, které mi zase švagrová určitě nasbírá v Chomutově, ořechy, teplý odstín slunce babího léta, dýně, kouř, míň dětí na hřišti, u kterého bydlíme, Halloween, husté polévky, bylinkové čaje, jablka, obří hrušky, měkoučké mikiny, tmavé odstíny nehtů a rtěnek, čtení pod dekou, veselé ponožky, horká voňavá vana, rozcuchané děti, opravdová tma, … A taky se mi líbí nové zvonové kalhoty „mini flare“ a můj nový svetřík s africkým kontinentem, které jsem si do chladnějšího počasí koncem léta koupila. 😉

 

 

Svetr: Benetton

Džíny: H&M Conscious

Boty: Perky Shoes

Batoh: Kipling

Náramky: Nejen srdcem

 

♥♥♥

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.